příběhy o kouření

Máte nějaká kuřácký příběh, který chcete sdílet sotatními? Pak jej zašlete na info(zavináč)prevence.cz a my ho rádi přidáme k ostatním.

 

Jirka:

Kouřit jsem začal asi v 18 letech, nyní mě je 62. Před šesti týdny jsem se
probudil s hroznými potížemi při dýchání. Navštívil jsem okamžitě svého
obvodního lékaře a ten mě obratem poslal do nemocnice na odborné vyšetření.
Zde konstatovali akutní bronchitidu se susp. incipientní pleuritidu vlevo.
Čtyři dny jsem strávil na kapačkách a pak byl propuštěn domů. Další týden
jsem bral Augmentin. Až doposud jsem se cítil mizerně, celková únava, stres,
strach ze tmy a o život, podrážděnost , nespavost, návaly tepla a pocení. Po
třech týdnech jsem absolvoval vyšetření na plicním oddělení. Zde mi byl
naordinován Ecobek. Již po prvních inhalacích se mi velmi ulevilo a výše
popsané potíže se začali zmírňovat na únosnou mez. Jenže po pěti týdnech
léčby a NEKOUŘENÍ, se objevily bolesti žaludku, nucení na stolici a velmi
časté močení, bez velkých výsledku a úporné svědění po celém těle. Dále se
začíná vracet podrážděnost a nespavost. Předpokládám, že se stále jedná o
vracející se abstinenční příznaky. Nicméně jsem odhodlán hned zítra
navštívit svého lékaře a požádat o poradu a pomoc.
Pominu-li peníze, kterém dal za cigarety, (stejně bych je utratil za něco
jiného a nejsem si jist zda užitečného) problémy které jsem si vyrobil a
které mě sužují jsou hrozné. Slibuji, že budu každému kuřákovi vyprávět, co
mi potkalo a odrazovat ho tak od kouření.

 

Jirka

Nazdárek, 
Přestal jsem kouřit po 20-ti letech, jednoduché, opravdu jsem chtěl přestat. Jen tak jo? Ze dne na den? Né, odpovím. Je to vždy otázka několika měsíců, vždycky je to delší doba, co si člověk pohrává s myšlenkou něco uskutečnit, a ta myšlenka je tím nejdůležitějším, je to začátek našeho činu. Věřte, onen den se ozve sám, tak tu šanci berte.Má duše prochází transformací, dochází v ní ke změnám ve všech dimenzích, a všechno tohle je nezbytné, přirozené a nevyhnutelné, tak jako východ slunce a večer západ.Využivám chvíle napětí, která ve mě najednou rozjela silnou averzi vůči kouření a taky touhu být volnější, lepší..., avšak vyvolávanou poměrně dlouho, zhruba od Listopadu 2010, pravidelně každý den. Cítím, že je to ta správná chvíle, bohužel takové okamžiky netrvají vůbec dlouho, takže žádné zaváhání si nemůžu dovolit, přece chci přestat kouřit !!! v tu chvíli neexistují žádné pochybnosti typu: "to nezvládnu, nikdy to nevydržím dlouho, už sem to zkoušel tisíckrát a nešlo to... atakdále", proto vzápětí se zbavuji všech nepotřebných věcí, a jelikož zrovna řídím, tak letí krabička cigaret i zapalovač z okna auta, nikoho jsem naštěstí neohrozil.

Úsměv na mé tváři a pocit spokojennosti, který den ode dne sílí a stává se pro mě posilující, až energetickou stránkou v každodenním shonu, na mě jde poznat. Jsem veselejší, vnímavější a za své rozhodnutí rád. Zjistil jsem, že jsem denně věnoval kouření víc jak dvě hodiny, a přemýšlím nad tím, jak ten čas teď využít. Napadají mě různé myšlenky, proč vlastně člověk kouří? A vím, jak moc je důležité si tohle všechno pojmenovat, pustit na to svetlo, aby jsem tomu porozuměl.Já jsem se třeba chodil odpoutat s cigaretou od všeho všedního a stresujícího, zůstal jsem vlastně v ten okamžik jen já sám a ona "dobrá" cigareta. To vlastně všechno nikotin, za to může právě nikotin, ten mi převrátil myšlení, proto jsem jí dlouho považoval za dobrou kamarádku a nepřikládal jsem jí žádnou škodlivost, vždyť semnou byla když mi bylo nejhůř a nikdy mě nezklamala...